Dysplazie kyčelního kloubu u psů: příčiny, vyšetření a příznaky

Co je dysplazie kyčelního kloubu

Dysplazie kyčelního kloubu, zkráceně DKK, je vývojové onemocnění kyčle. Kyčelní kloub tvoří hlavice stehenní kosti a jamka v pánvi. U zdravého psa do sebe dobře zapadají. U dysplazie je kloub více či méně volný a nestabilní - laicky: jamka je mělká nebo hlavice je malá. Hlavice se proto v jamce nepohybuje tak, jak by měla, a postupně může docházet k deformaci kloubu a rozvoji artrózy.

Nejčastěji se o kontrole DKK mluví u velkých a obřích plemen, ale postihnout může i menší psy. A pozor: pes s nepříznivým rentgenovým nálezem nemusí automaticky výrazně kulhat, zatímco jiný pes může mít bolestivé projevy už poměrně mladý a s relativně ne tak špatným výsledkem.

Je dysplazie kyčelního kloubu dědičná?

Do určité míry ano, ale ne základním principem dědičnosti. DKK není typickou vadou způsobenou jedinou konkrétní genovou mutací. Je polygeneticky dědičná a multifaktoriální. To znamená, že se na genetické dispozici podílí více genů a zároveň záleží na dalších faktorech, které nakonec ovlivní, jak výrazně se dispozice projeví.

Mezi významné faktory patří například rychlost růstu, energetický příjem a výživa, tělesná hmotnost nebo způsob zatěžování rostoucího psa. Genetika představuje zásadní rizikový faktor, prostředí u chovatele nebo nového majitele však může podstatně ovlivnit výsledný projev onemocnění.

Z toho plyne zásadní zjištění: ani dva rodiče s výborným výsledkem DKK nejsou stoprocentní zárukou, že všechna jejich štěňata budou mít kyčle bez dysplazie. Screening rodičů přesto riziko snižuje a představuje důležitý nástroj chovatelské selekce.

Jak se dysplazie kyčelního kloubu projevuje

Typická může být ztuhlost po odpočinku, kulhání, potíže při vstávání, neochota skákat do auta nebo chodit do schodů, menší chuť běhat či charakteristický „králičí“ běh, kdy pes při rychlejším pohybu posouvá zadní končetiny téměř současně.

Projevy dysplazie kyčelního kloubu nejsou u všech psů stejné a jejich intenzita nemusí přesně odpovídat změnám patrným na rentgenu. Posouzení kyčelních kloubů proto nestojí jen na tom, jak pes chodí. Veterinář vychází z klinického a ortopedického vyšetření a rentgenových snímků.

Co znamená DKK A, B, C, D a E

V systému FCI se rentgenologický nález hodnotí v pěti stupních. Zjednodušeně A znamená normální kyčelní kloub, B téměř normální nález, C lehkou dysplazii, D střední dysplazii a E těžkou dysplazii. Hodnotí se mimo jiné usazení hlavice stehenní kosti v kloubní jamce, tvar kloubu, případná subluxace a známky artrózy.

Pro oficiální screening podle pravidel FCI je minimální věk u většiny plemen jeden rok, u velkých a obřích plemen 18 měsíců. Konkrétní pravidla pro zařazení do chovu se ale mohou podle plemene a země lišit.

Dysplazie kyčelního kloubu a chov psů s průkazem původu

U velkých a obřích plemen je v chovatelských klubech působících v systému FCI vyšetření DKK zpravidla jednou z povinných zdravotních podmínek pro zařazení psa nebo feny do chovu. Konkrétní pravidla však stanovují jednotlivé chovatelské kluby. Liší se například v tom, od jakého věku lze vyšetření provést a jaký nejhorší výsledek ještě připouštějí pro chov, případně určují možné kombinace výsledků DKK v rodičovském páru.

Rentgenové snímky kyčelních kloubů může pořídit veterinární lékař na odpovídajícím pracovišti. Oficiální vyhodnocení pro účely chovu však provádí certifikovaný posuzovatel. Chovatelské kluby často spolupracují s jedním nebo několika smluvními posuzovateli, jejichž výsledky uznávají. Majitel psa si může vybrat, kdo mu RTG vyhotoví, ale nemůže si vždy libovolně vybrat, kdo mu snímek vyhodnotí.

Před vyšetřením je vhodné ověřit si pravidla příslušného chovatelského klubu. Jinak se může stát, že majitel sice získá odborné vyhodnocení kyčlí svého psa, ale klub mu tento výsledek pro zařazení do chovu neuzná. (fci.be)

Lze dysplazii kyčelního kloubu předejít?

Stoprocentně ne. Majitel štěněte nemůže změnit jeho genetickou výbavu - výběr rodičů je tedy důležitý krok. Chovatel i majitel mohou ovlivnit některé faktory prostředí. Rozumné je nepřekrmovat rostoucího psa, udržovat přiměřenou tělesnou kondici, nepodporovat extrémně rychlý růst a volit pohyb odpovídající věku.

Druhým extrémem není ani „mít štěně v bavlnce“ bez přirozeného pohybu. Cílem je zdravé osvalení a běžný pohyb bez nepřiměřeného dlouhodobého přetěžování.

Co když už pes dysplazie kyčelního kloubu má

Dysplazii kyčelního kloubu nelze běžnou léčbou vyléčit tak, aby se kyčel s hodnocením E změnila na zdravou kyčel s hodnocením A. Jedná se o vývojovou vadu kloubu, kterou nelze odstranit změnou granulí, podáváním léků, doplňků stravy ani rehabilitací.

To ale neznamená, že psovi nelze pomoci. Léčba se zaměřuje především na zmírnění bolesti, zlepšení pohyblivosti a zpomalení rozvoje druhotných degenerativních změn. Důležitá je přiměřená tělesná hmotnost, vhodný pohyb, rehabilitace a podle potřeby léky proti bolesti a zánětu.

Důležitou součástí péče o psa s dysplazií kyčelního kloubu může být také fyzioterapie pro psy. Jejím cílem je posílit svaly, které pomáhají stabilizovat kyčelní kloub, zlepšit pohyblivost a zmírnit bolest. Využívají se například cílená rehabilitační cvičení, balanční pomůcky nebo hydroterapie, tedy cvičení ve vodě či chůze na podvodním běžeckém pásu. Voda nadlehčuje tělo psa a umožňuje pohyb s menším zatížením kloubů. Rehabilitační plán by měl sestavit odborník podle věku psa, závažnosti dysplazie a jeho aktuálních obtíží.

Fyzioterapie může výrazně zlepšit kvalitu života psa a pomoci mu udržet dobrou pohyblivost.

U některých psů může být řešením operace. Existují zákroky, které u mladých psů upravují mechaniku kyčelního kloubu, i operace určené pro psy s pokročilým postižením. Při totální náhradě kyčelního kloubu se původní postižený kloub nahrazuje umělým.

Pes s dysplazií tak může díky správné léčbě žít dlouhý a aktivní život, mnohdy bez výraznějších obtíží. Zlepšení pohybu a vymizení bolesti však samo o sobě neznamená, že dysplazie zmizela. (acvs.org) (merckvetmanual.com)