Kupní smlouva na psa, I. část

Základní náležitosti kupní smlouvy

Kupní smlouva je v obecné rovině upravena občanským zákoníkem v § 2079 a dalších. V zákoně však není přímo kupní smlouva na psa, ani kupní smlouva na zvíře. Nicméně i tak v mnoha ohledech z tohoto obecného popisu kupní smlouvy musíme vycházet i při koupi psa.

Kupní smlouva může být písemná (tedy mám na to papír), nebo ústní (tedy papír nemám, ale kupující se s prodávajícím dohodli, že se kupuje konkrétní věc za konkrétní cenu, cena se zaplatí a věc se předá).

Často se setkám s tím, že co není „na papíře“, neexistuje, ale kupní smlouvy v ústní formě uzavíráme mnohokrát do týdne, např. pokaždé, když si jdeme koupit rohlík. Obchodník (prodávající) – zákazník (kupující) – rohlík (co kupuji) – cena (za kolik) – zaplaceno – odcházím s rohlíkem.

Tento každodenní případ demonstruje základní náležitosti jednoduché kupní smlouvy, ať byla písemná nebo ústní, a pochopitelně platí i na psy:

• chovatel (prodávající)
• budoucí majitel psa (kupující)
• TEN pes (co kupuji)
• cena (za kolik)
• zaplaceno –> odcházím se psem.

Takže ano. I ti, co převzali zubožené štěňátko nejistého věku, podivného původu a zoufalého zdravotního stavu na benzínce, uzavřeli kupní smlouvu. V takovém případě si jednoduše představíme, že ústní smlouva s sebou nese mnohé komplikace, především proto, že jen velmi obtížně se dokazuje, co si vlastně strany dohodly. Jak chcete dokazovat, že jste si chtěli koupit malého knírače, když štěňátko pěkně papá, roste a roste, a sice je to knírač, ale má 70 cm v kohoutku? Jistě, zkušenějšímu pejskaři neunikne ten rozdíl, když si nese domů 10 kg štěně, ale kupní smlouva by měla zaručit nějakou základní jistotu i „pro začátečníky“. No, nebo pro spotřebitele, což je osoba průměrného rozumu a o psech nemusí vědět zhola nic. Bohužel. V některých případech se zjistí, že vlastně osoba průměrného rozumu (to je právní pojem!) koupila štěně od někoho, o kom neví prakticky nic a telefonní číslo jednorázové SIM karty.

Písemná smlouva na psa je základ

V 95 % případů jednoznačně doporučuji písemnou smlouvu. Zbývající 2 % nechávám pro absolutní důvěru zkušených kynologů ve vybraného a prověřeného chovatele, kde písemná smlouva je nadbytečná (stále ještě trochu věřím v elementární lidskou slušnost) a 3 % nechávám pro hazardéry, kde písemná smlouva je zbytečná, protože ti lidí neví co s penězi a mají rádi překvapení – co ze štěňátka vyroste, jestli bude zdravé a kolik to pak bude stát u veterináře.

Nechci tvrdit, že písemná smlouva vše spasí. Rozhodně ne. Zvlášť, když z internetu stáhnete kupní smlouvu na auto a předěláte to na psa. Vlastně nedoporučuji ani AI. Přeci jen, kunpí smlouva na zvíře má svoje specifika, už jen proto, že pes není věc, každé plemeno má jiné problémy, každý kupující jiné požadavky.

Předmět koupě – kupovaný pes

Pro právníky nekynology je vymezení předmětu koupě (tedy identifikace toho psa co kupuji) úplně zcestná otázka. Pes je přece pes, má hlavu, obvykle čtyři nohy a někdy ocas.

Ale tak dejme tomu, že o psech přece jen víte víc. Většina z vás se se proto celkem podrobně věnovala výběru svého štěněte pečlivě vybraného plemene. Zkoumáte rodokmeny, porovnáváte zkoušky, bonitační kódy, vyrazíte omrknout rodiče atd. Nakonec si jedete štěně prohlédnout, někdy i opakovaně. Proč to všechno? Protože chcete zrovna TO štěně, a žádné jiné.

Možná si už někteří klepou na čelo, že to je snad jasné. Ano, to je jasné kynologovi, který chce přesně to, co chce, a přesně ví, proč. Právník obvykle kouká jak z jara – pes jako pes, že?

Charakteristika „předmětu koupě“ pro poučenou osobu musí minimálně obsahovat:

• jméno kupovaného jedince dle plemenné knihy,
• datum jeho narození,
• pohlaví,
• plemeno,
• čip (a ideálně informaci, že čip je registrovaný v Centrální evidenci čipů),
• rodiče štěněte,
• jaká organizace vydává průkaz původu (pokud tedy bylo řečeno, že pes bude s průkazem původu ).

Pak jste schopni tvrdit a prokázat, zda to štěně, co ho nakonec máte doma, je nebo není to, co jste si chtěli koupit. Zejména u těch plemen, kde klub ukládá dělat DNA profil, je prokazování otcovství / mateřství celkem jednoduchá věc, ale lze to prokazovat (za spolupráce majitele alespoň jednoho z psů – rodičů) i v případě, kdy klub doložení DNA profilu nepožaduje.

Další vlastnosti či popis kupovaného štěněte jsou již na hranici s vymezením kvality.

Zdraví

Pokud už se píšou smlouvy, často je tam uvedeno, že „štěně je při předání zdravé“. K velkému zklamání všech zúčastněných, je to zcela bezcenné sdělení, pokud kupující nebo prodávající není veterinář, případně, pokud nemáte čerstvou veterinární zprávu, že štěně je zdravé. Typicky – ani jedna strana není veterinář a veterinární zpráva neexistuje.

Dle mých zkušeností, spíše výjimkou je situace, kdy je v Pet passportu alespoň uvedeno a veterinářem potvrzeno, že zvíře je schopno převozu do místa určení. Ovšem to není totéž, jako že je zvíře zdravé! Bohužel, i pes se zlomenou nohou může být schopen převozu do místa určení.

Shrnuto a podtrženo, pokud je ve smlouvě, že „štěně je při předání zdravé“, prakticky to nemá žádnou právní váhu. S příslovečnou právnickou opatrností doporučuji buď co nejobšírnější veterinární zprávu, že zvíře je zdravé, jinak do smlouvy napsat, že „zvíře se jeví zdravé“.

Problém je, že veterinář při běžné prohlídce sedmi-osmitýdenního štěněte zhodnotí celkový stav a kondici, tělesnou teplotu, srdeční tep, prokrvení sliznic, zkontroluje kýlu, zeptá se na zažívací obtíže a vylučování a pokud neshledá nic „divného“, prohlásí zvíře za zdravé. Celkem logicky není nic řečeno o případných genetických nebo vrozených vadách, které na první pohled „nejsou vidět“ (a nikdo se veterináře ani neptal!), protože třeba "ještě" nejspu vidět. Navíc, z veterinárního hlediska může mít „zdravé“ štěně kýlu nebo špatný skus, protože aktuálně nemá žádné obtíže.

Ano – máme zde čelní střet právní teorie a kynologické praxe. Nepochybuji, že sebesvědomitější chovatelé už při čtení omdlévají, neboť vidí ty další nemalé náklady, které by si právník představoval, aby vynaložili na prokázání, že je štěně zdravé.

Rozhodně doporučuji uvést všechny testy a vyšetření, které rodiče podstoupili do smlouvy i s výsledkem, s tím, že LZE PŘEDPOKLÁDAT (nikoli však vyloučit!), že … pes nebude mít vysokou dysplazii, nebude mít šedý zákal, nebude mít dilatační kardiomyopatii … když oba rodiče jsou vyšetřeni. Ale jde pouze o předpoklad, leda by prodávané zvíře podstoupilo patřičné testy či vyšetření, což však někdy ani nejde s obhledem na mladý věk (např. dysplazie).

Očkování a odčervení

Ve smlouvě a v Pet passportu předávaném spolu se štěnětem a s kupní smlouvou, by mělo být zaznamenáno, kdy a jaká očkování byla aplikována, kdy a jakým přípravkem byl pes odčerven. Konkrétně se to liší podle věku štěněte, ale sedmi-osmitýdenní štěně by mělo být několikrát odčerveno a mělo by mít základní očkování. Ačkoli tedy povinné očkování v České republice je pouze vzteklina.

Konkrétní situace se může lišit, podle zdravotního stavu štěněte (kdy např. nebylo vhodné očkovat pro akutní zdravotní obtíže apod.), ale rozhodně vše uveďte do smlouvy, popř. uveďte odkaz na Pet passport (očkovací průkaz).

Zuby a skus

Problém se zuby a se skusem u štěněte je ten, že prodáváte/kupujete mimino, kterému ještě všechno poroste a snad i doroste. Tedy je objektivně nemožné vědět ani tvrdit, že pes bude mít skus odpovídající plemennému standardu a patřičné zuby. Zde je nutno uvést, že plemenný standard (FCI nebo jhiných organizací) různých plemen a chovatelská pravidla klubů se na skus i počet zubů dívá odlišně u různých plemen.

Do smlouvy je potřeba zaprvé napsat skus, který odpovídá plemennému standardu a tomu, co požaduje klub a zadruhé skus, který skutečně má to konkrétní štěně v době prodeje. „V době prodeje“ je velmi důležité, protože čelisti rostou a prostě se to časem může změnit, i když rodiče štěněte nakrásně mají skus i počet zubů odpovídající (jak jinak, pokud jde o oficiální chov).

Pokud jde o zuby, záleží také, v jakém věku štěně prodáváte/kupujete. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 21/2013 Sb., o podmínkách chovu psů a koček stanovuje, že štěňata lze prodávat nejdříve 50. den po narození, sedmi-osmitýdenní štěně pracovního plemene bude mít patrně řezáky, šest nahoře a šest dole. Píšu „patrně“, protože nejsem veterinář ani Děd vševěd, dělám si zadní vrátka, kdyby to bylo jinak (u čivav se třeba zuby nepočítají vůbec). Aby vyrostlo to ostatní, co zrovna to vaše plemeno má mít, to si budete muset ještě nějaký měsíc počkat.

U psů, které prodáváte/kupujete ve věku, kdy už je růst ukončen, můžete to „spočítat“ celkem jednoduše, skus i počet zubů jsou jasné – do smlouvy doporučuji napsat, jak to je. Zde spíše může nastat problém s uštíplým nebo vylomeným zubem. Přeskočíme diskusi, že za peníze lze sehnat papír i na zub, který tam nikdy nebyl. Pokud kupujete dospělého psa bez zubu, který tam dříve byl a teď není, ten papír se bude hodit, ideálně, pokud je ztráta/defekt zubu zapsán v průkazu původu (ano, jsem optimista). Důležitost „papíru“ o ztrátě/defektu zubu je pak tím větší, pokud zvíře ještě nebylo na bonitaci.

Varlata

Kupujete-li psa (samce), mělo by být ve smlouvě, zda má sestouplá obě varlata či nikoli. Nesestouplá varlata v době prodeje nemusí zcela vylučovat, že sestoupí v budoucnu, ale minimálně musí být kupující na pozoru, a to tím více, pokud se má jednat o psa uvažovaného do chovu. Kryptorchismus je podle Chovatelského řádu FCI vada vylučující z chovu, protože se jedná o vadu, kterou otec předává na potomstvo.

Vzhledem k tomu, že již zmíněná vyhláška o podmínkách chovu psů a koček stanovuje, že štěňata lze prodávat nejdříve 50. den po narození, a vzhledem k tomu, že varlata u psů obvykle sestupují ve dvou-třech týdnech stáří štěněte, rozhodně doporučuji stav varlat v době prodeje do smlouvy uvést.

Buď proto, že psa vědomě prodáváte/kupujete „bez koulí“ (pravděpodobně za nižší cenu, s tím, že nebude v chovu a dalším množení uplatněn – chovatel doufá a kupující slibuje), nebo proto, že se může výhledově jednat o důvod pro odstoupení od smlouvy (a vrácení psa) nebo o slevu z kupní ceny.

Prsty

Dalším problémem hodným pozornosti je počet prstů. Zatímco například u beaucerona či briarda jsou paspárky na zadních nohách žádoucí a přímo jde o plemenný znak, u jiných plemen paspárky žádoucí nejsou (a zpravidla jsou odstraněny nejpozději do pěti dnů po narození). Může se však vyskytnout i problém zakrnělých prstů.

Tyto situace by měly být ve smlouvě uvedeny. Přítomnost nebo naopak absence paspárků (podle toho, o jaké plemeno jde), popř. zakrnělé prsty mohou být důvodem pro vyloučení z chovu a pokud se prodává pes, který má prsty jinak, než má mít a proto bude vyloučen z chovu, může to být důvod ke slevě z kupní ceny.

Závěrem

Kupní smlouva na psa není vůbec jednoduché téma. Právník netknutý kynologií může jen těžko obsáhnout všechny situace, které mohou nastat! V příštím díle tohoto článku budu pokračovat.

Článek byl napsán pro ProfiDog, doplněno a upraveno.