Hrobník Bob: pes, který 10 let žil na hřbitově, inspiroval zákon

Pes, který se nechtěl odstěhovat ze hřbitova

Když byla v roce 2011 na hřbitově Cemitério da Saudade v brazilském městě Taboão da Serra pohřbena Bobova majitelka, její pes se zúčastnil posledního rozloučení. Po obřadu však odmítl hřbitov opustit.

Příbuzní se ho pokoušeli odvést, ale Bob se stále vracel. Nakonec se hřbitov stal jeho novým domovem. Zaměstnanci mu postavili zelenou boudu, krmili ho a zajišťovali mu potřebnou péči. Bob na oplátku doprovázel místní hrobníky a smuteční průvody. Právě proto dostal přezdívku Bob Coveiro – česky Hrobník Bob.

Pozůstalým se prý často snažil nabídnout svoji nejoblíbenější zábavu. Přicházel k nim s míčkem v tlamě a vybízel je ke hře. Na místě, kam lidé přicházeli v nejsmutnějších chvílích, tak vznikla poněkud nečekaná hřbitovní atrakce.

Čekal Bob skutečně na svou majitelku?

Příběh se obvykle vypráví jako důkaz mimořádné psí věrnosti: Bob deset let neopustil hrob své milované majitelky. Skutečnost však může být o něco složitější.

Psi po ztrátě blízkého člověka nebo zvířecího společníka skutečně mohou změnit chování. Výzkumy popsaly například sníženou aktivitu, menší zájem o hru, změny spánku, nechutenství nebo zvýšené vyhledávání pozornosti. Z chování konkrétního psa ale nedokážeme bezpečně určit, zda prožívá smutek stejným způsobem jako člověk.

Nevíme tedy, zda Bob rozuměl tomu, že jeho majitelka leží právě v konkrétním hrobě. Jisté je, že se po její smrti na hřbitov opakovaně vracel. Postupně tam získal bezpečné místo, pravidelnou péči i novou skupinu lidí, ke které se mohl připoutat. Z místa posledního rozloučení se zkrátka stal jeho domov.

Romantickou verzi příběhu to příliš nekazí. Jen připomíná, že psí motivace nemusí být totožná s lidskou představou o věčném čekání u hrobu.

Nakonec byl Bob pohřben vedle svojí majitelky

Bob žil na hřbitově přibližně deset let. V roce 2021 jej po opuštění areálu srazila motorka a pes následkům zranění podlehl.

Tehdejší předpisy neumožňovaly, aby byl jednoduše pohřben do lidského rodinného hrobu. Městská rada proto udělila výjimku a Bob mohl spočinout vedle své někdejší majitelky. Na hřbitově mu byla později postavena také socha.

Jeho příběh tím ale neskončil.

Hrobník Bob inspiroval zákon

V únoru 2026 vstoupil v brazilském státě São Paulo v účinnost zákon, který umožňuje pohřbívat psy a kočky do hrobů a hrobek patřících rodinám jejich majitelů.

Zákonu se neformálně říká „Lei Bob Coveiro“ neboli zákon Hrobníka Boba. Jeho oficiální název ale Bobovo jméno neobsahuje.

Neznamená to ani to, že každý pes nebo kočka nyní musí být bez dalšího přijati na libovolný hřbitov. Konkrétní pravidla mají stanovit pohřební služby jednotlivých měst. Soukromé hřbitovy si mohou přijmout vlastní podmínky a veškeré náklady hradí rodina. Zákon se navíc vztahuje pouze na psy a kočky, nikoli automaticky na všechny domácí mazlíčky.

Důležitá je také územní působnost. Brazílie je federací a zákon platí jen ve státě São Paulo, nikoli v celé zemi. Podobnou možnost už ale připouštějí také brazilské státy Rio de Janeiro a Santa Catarina.

A jak je to v Česku?

Český veterinární zákon umožňuje chovateli za stanovených podmínek pohřbít uhynulého psa na vlastním pozemku. Místo musí být bezpečné z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí a nad tělem psa musí být zpravidla nejméně 80 centimetrů zeminy. Další možností je zvířecí hřbitov nebo kremace.

Obecné právo uložit psa nebo kočku do rodinného hrobu společně s lidmi však české právo neupravuje tak, jak to nyní učinil stát São Paulo.

Bobův příběh proto není jen dojemnou psí kuriozitou. Ukazuje také, že společenské vnímání zvířete jako člena rodiny se postupně promítá i do oblastí, které byly po staletí vyhrazeny výhradně lidem. V tomto případě doslova až za hrob.