Australský honácký pes

Australský honácký pes (anglicky Australian Cattle Dog, lidově „blue heeler” či „Queensland heeler”) je středně velké, kompaktní a velmi vytrvalé pracovní plemeno původem z Austrálie. Vznikl v 19. století křížením honáckých psů přivezených z Británie s domestikovaným dingem, později s příměsí dalmatina a kelpie — cílem bylo vyšlechtit psa schopného zvládat polodivoký skot na rozlehlých neoplocených pastvinách v náročných australských podmínkách. Podle platného standardu FCI (č. 287, z 8. 10. 2012) patří do skupiny 1 (Plemena ovčácká, pastevecká a honácká), sekce 2 (Honáčtí psi), bez pracovní zkoušky. Standard ho popisuje jako silného, kompaktního a symetricky stavěného pracovního psa s výrazem velké hbitosti, síly a vytrvalosti; skot ovládá tradičně „heelingem” — "cvakáním" do spěnek zezadu. Povahově jde o psa mimořádně inteligentního, vždy ostražitého, věrného svému člověku, s vrozenou nedůvěřivostí k cizím. Tato stránka je věcný referenční přehled plemene a jeho typických sklonů podle standardu a chovatelské praxe — nejde o doporučení k pořízení ani o radu, že je plemeno pro konkrétního zájemce vhodné. Každý pes je idividualita a výsledek zásadně ovlivňuje výchova, socializace a původ.

Australský honácký pes je vysoce energické a pracovně založené plemeno s mimořádnou inteligencí a samostatným úsudkem. Standard FCI ho charakterizuje slovy „vždy ostražitý, mimořádně inteligentní, bdělý, odvážný a spolehlivý, s naprostou oddaností úkolu”. Je velmi silně vázaný na svého člověka či rodinu a chová se jako její samozvaný strážce — vůči neznámým lidem je přirozeně nedůvěřivý a obezřetný, což standard zmiňuje i u výrazu očí („varovný nebo podezíravý záblesk při přiblížení cizích”). Plemeno má vysokou potřebu pohybu a duševní práce; bez dostatečného denního vyžití a zaměstnání hlavy snadno propadá frustraci a problémovému chování (ničení, nadměrné štěkání, přehnaný honácký pud). Z původního účelu si nese silný sklon ovládat pohyb — má tendenci „pást” a okusovat spěnky, což se může projevit i vůči běhajícím dětem nebo jiným zvířatům. Vůči jiným psům, zvláště stejného pohlaví, bývá sebevědomý až konfrontační a neustoupí ani většímu soupeři. Jde o psa pro aktivní, kynologicky zkušené a důsledné majitele, kteří mu dají dostatek pohybu, práce a jasné vedení.

Australský honácký pes má krátkou, hustou dvojitou srst s krátkou hustou podsadou a přiléhavým, tvrdým krycím chlupem (na těle dlouhým zhruba 2,5–4 cm), který dobře odolává dešti. Péče o srst je nenáročná — postačí pravidelné kartáčování, intenzivnější v období línání, kdy podsada vypadává ve větší míře. Zásadní nejsou nároky na srst, ale na pohyb: jde o vytrvalé pracovní plemeno s vysokou potřebou každodenní fyzické i mentální zátěže. Standard zdůrazňuje „pravdivý, volný, pružný a neúnavný” pohyb a schopnost rychlého a náhlého manévru. Krátká procházka nestačí — pes potřebuje delší aktivní pohyb (běh, dlouhé výlety) doplněný prací hlavou (poslušnost, psí sporty jako agility, dogfrisbee, pasení, nosework). Dbát je třeba na zdraví zubů (plemeno je díky práci tlamou náchylné k jejich opotřebení) a na ochranu kloubů u rostoucího psa.

Australský honácký pes patří mezi relativně zdravá a dlouhověká plemena (dožití se obvykle uvádí 12–16 let). Má však několik doložených dědičných zátěží, na které chovatelské kluby cílí povinné testování. Nejvýznamnější je vrozená hluchota — plemeno patří k nejpostiženějším; uvádí se, že přibližně 10–20 % jedinců je hluchých na jedno nebo obě uši. Doporučuje se BAER test (vyšetření sluchu). Z očních chorob je plemeno nadprůměrně zatíženo progresivní retinální atrofií (forma prcd-PRA, vedoucí k oslepnutí) a luxací čočky (primary lens luxation, PLL) — u obou existují spolehlivé DNA testy; vyžadovat je třeba i pravidelné oční vyšetření u atestovaného oftalmologa. Méně častá, přesto sledovaná je dysplazie kyčelního (a loketního) kloubu — chovní psi by měli mít RTG vyhodnocení (OFA/PennHIP) po 2. roce. Při výběru štěněte vyžadujte od chovatele doklady o testování rodičů: DNA testy na prcd-PRA a PLL, BAER test sluchu, vyhodnocení kyčlí a loktů a oční vyšetření (CHIC panel).

Australský honácký pes je v žebříčcích pracovní inteligence řazen velmi vysoko (často kolem 10. místa) a je vysoce cvičitelný — nové dovednosti chápe rychle a baví ho společná práce. Zároveň si nese výraznou samostatnost a sebevědomí z původu samostatně pracujícího honáka, takže k vedení potřebuje důslednost, jasná pravidla a hlavně smysluplné zaměstnání; nudný nebo nedůsledný výcvik snáší špatně a sklouzává k tvrdohlavosti. Nejlépe reaguje na pozitivní motivaci a rozmanitý trénink. Klíčová je včasná a důkladná socializace — vzhledem k vrozené nedůvěřivosti vůči cizím a sebevědomí vůči jiným psům je nutné psa od štěněte systematicky seznamovat s lidmi, psy, zvířaty a podněty. Pozornost vyžaduje i přirozený honácký a okusovací (heeling) sklon, který je třeba usměrnit, aby nesměřoval na lidi či jiná zvířata. Plemeno není vhodné nechávat bez práce — bez vedení a zaměstnání má sklon hledat si vlastní (často nežádoucí) činnost.