Komu patří štěňata?

Dotaz komu patří štěňata

Chovatelka by chtěla odchovat na mojí feně jeden nebo dva vrhy. Štěňata by měla mít jméno po její chovatelské stanici. Docela se mi ta myšlenka líbí. Má to nějaká rizika? A komu vlastně pak patří štěňata? Co když se je nepodaří prodat? Jaroslava U., Facebook

Odpověď komu patří štěňata

Milá Jaroslavo,

odchovat štěňata pod názvem zavedenější chovatelské stanice je atraktivní nabídka, správně tušíte – nebude to „jen tak“. První otázka: U koho fena odchová štěňata. Je to na domluvě. Pokud bude fena rodit u Vás – může to být stresující pro Vás, pokud ji před porodem převezete k chovatelce – může to být stresující pro fenu.

Další otázka: Kdo platí náklady spojené se štěňaty? Začátečníka můžou skutečné náklady na odchov zaskočit, zvlášť v kombinaci se situací, že zálohy na štěňata inkasuje chovatelka.

A pak už vznikají další a další otázky:

• Jaká bude cena štěňat a kdo o ní rozhodne?
• Kdo štěňata prodává?
• Kdo inkasuje cenu?
• Komu zůstanou štěňata doma, když se neprodají?

Cenu štěňat nepochybně bude chtít určit chovatelka, je to její chovatelská stanice a cena by měla odrážet „značku“.

Další otázky jsou už tenký led a rozhodně doporučuji řešit předem.

Pro začátečníka může být těžké štěňata efektivně inzerovat. Může se stát, že vlastními silami nebudete schopna je prodat – nemáte kontakty, nemáte zkušenosti a nemáte domluveno, jak moc se do toho chovatelka vlastně hodlá zapojit.

Pokud se rozhodnete štěňata odchovat doma, a prodej se nedaří, dřív nebo později vyvstane otázka, co s nimi!? Z fáze roztomilosti se rychle přehoupneme do fáze demoliční čety…

…a přichází klíčová otázka, čí ta štěňata vlastně jsou?

Nutno upozornit, že chovatelská praxe se velmi liší od práva. Pokud fena není v majetku chovatele, ČMKU chce k přihlášce vrhu doložit uzavřenou Smlouvu o zapůjčení feny do chovu. Jak název napovídá, jde o zapůjčení feny. O štěňatech ve vzorové smlouvě není nic! Zvykově se to praktikuje tak, že chovatel si půjčí fenu, odchová štěňata na vlastní chovatelskou stanici, štěňata považuje za svoje a taky je tak prodává – včetně toho, že se jako prodávající zapíše do průkazu původu.

Světe div se, občanský zákoník říká, že: Plody, které vydává zvíře, náleží vlastníku zvířete. Přeloženo: Štěňata, která se narodí feně, jsou vlastníka feny.

Tudíž, pokud se do toho začne vrtat právník, rychle dojde k tomu, že chovatelka prodává štěňata neoprávněně, protože nejsou její. To je pecka, no ne?

Řešení je tentokrát jednoduché – pokud mají být štěňata opravdu chovatelky, je potřeba to do smlouvy výslovně napsat. Ideálně spolu s těmi dalšími otázkami, které jsme zmínili výše.

Smlouva o zapůjčení feny do chovu

Smlouva o zapůjčení feny do chovu často slouží hlavně jako podklad pro chovatelskou administrativu: aby mohl být vrh zapsán pod určitou chovatelskou stanicí. To ale ještě samo o sobě neznamená, že se tím automaticky převádí vlastnické právo ke štěňatům.

Jinými slovy: jedna věc je, kdo je u plemenné knihy veden jako chovatel vrhu, a druhá věc je, komu štěňata podle občanského práva patří. Tyto dvě roviny se v praxi často směšují, ale nejsou totožné.

Pokud má být dohoda prakticky a právně použitelná, neměla by řešit jen samotné „zapůjčení“ feny, ale výslovně také vlastnictví a osud štěňat. Ve smlouvě by mělo být jasně uvedeno zejména:

• zda se štěňata narozením stanou vlastnictvím chovatelky, nebo zůstanou vlastnictvím majitelky feny,
• kdo hradí krytí, veterinární péči, porod, krmení, očkování, čipování, vystavení průkazů původu a další náklady,
• kdo rozhoduje o výběru krycího psa,
• kdo rozhoduje o ceně štěňat,
• kdo štěňata inzeruje, nabízí a prodává,
• kdo uzavírá kupní smlouvy s novými majiteli,
• komu náleží kupní cena,
• kdo odpovídá kupujícím za případné vady štěněte,
• co se stane, když se některé štěně neprodá,
• kdo ponese náklady a péči o štěně, které zůstane delší dobu doma,
• zda má majitelka feny dostat finanční odměnu, štěně z vrhu, nebo jinou kompenzaci.

Nestačí tedy věta „chovatelka si zapůjčuje fenu do chovu“. Taková formulace může být pro plemennou knihu dostačující administrativně, ale pro skutečný právní vztah mezi majitelkou feny a chovatelkou (majitelkou chovatelské stanice) je nebezpečně neúplná. Každá strana si pak může myslet něco jiného: chovatelka, že štěňata jsou její, protože vrh je na její chovatelskou stanici; majitelka feny, že štěňata jsou její, protože se narodila její feně.

A právě v tom vzniká spor, který je mnohem snazší vyřešit předem jednou dobrou smlouvou než zpětně po narození štěňat, kdy už jsou ve hře peníze, emoce, zájemci o štěňata a často i tlak okolí.

Pokud by ta „zapůjčená fena“ byla ve spoluvlastnictví s chovatelem a ve Smlouvě o zapůjčení feny do chovu se o štěňatech nic nepíše, pak jsou i štěňata ve spoluvlastnictví.

Článek vyšel v Právní poradně časopisu Psí sporty v roce 2023, doplněno a upraveno pro zverino.cz.

Předplatné časopisu Psí sporty zaručí, že budete v kynologickém obraze!