Reklamace skryté vady psa

Dotaz na skrytou vadu psa

Koupila jsem si štěně na inzerát na FB. V pěti měsících začal pejsek kulhat, po sérii odborných vyšetření se zjistilo, že má vadu loketních kloubů. Později pejsek začal kulhat i na zadní nohy – prokázala se vysoká dysplazie. Teď má pes v necelých dvou letech velké potíže s pohybem, na bere doplňky na klouby a dle předpisu veterináře léky na bolest. Veterinář mě upozornil na negativní prognózu pohybových obtíží. Chovatelku jsem informovala ihned po prvním vyšetření. Tvrdila mi, že si za to můžu sama, že psa špatně krmím. Teď už se mnou nekomunikuje vůbec. Linda, Břeclav

Odpověď na skrytou vadu psa

Milá Lindo,

určitě byl správný postup co nejdříve informovat chovatelku o výsledku veterinárního vyšetření. To, že s tím chovatelka neumí nebo nechce seriózně naložit, to už je jiná věc. Podle občanského zákoníku již zvíře není věc. Jsou ale případy, kdy se o zvířeti uvažuje, jako by to věc byla. Jde mimo jiné o případ skrytých vad. Platí, že pokud se vada projevila do 12 měsíců od koupě a (současně!) kupující prokazatelně informuje prodávajícího chovatele o vadě, podle zákona se předpokládá, že zvíře mělo vadu již v okamžiku koupě. Je pak na chovateli, aby prokázal, že zvíře vadné nebylo. Což pro něj často není jednoduchý úkol.

Naopak, když se vada reklamuje mezi 12 měsíci a 2 lety od koupě, existenci vady při koupi musí prokazovat kupující.

Velmi záleží na druhu vady a její závažnosti. Zde už se dostáváme mimo právní obor. Dysplazie B není vada, pro kterou by se dala úspěšně reklamovat skrytá vada. To je prostě příroda. Posouzení, zda dysplazie je způsobená geneticky (tj. je vrozená) nebo výživou či přetěžováním zvířete ve štěněčím věku (tj. je získaná), je otázkou pro veterinárního ortopeda a pokud stojíme před soudem, měl by to posoudit soudní znalec v daném oboru. Na podkladě veterinárních zpráv, vlastního vyšetření psa a pohovoru s majitelem může s vysokou mírou pravděpodobnosti určit, „kde je problém“. Pokud veterinář či znalec dojdou k závěru, že jde s velkou mírou pravděpodobnosti o genetickou predispozici, pak je jasné, že vada byla přítomna již při prodeji a naopak. Problematické je, že zrovna u dysplazie se ví, že je na její vznik má vliv více faktorů a může být opravdu těžké určit, který faktor to byl.

Taky je rozdíl, když máte štěně, jehož rodiče a prarodiče mají RTG na dysplazii kyčelních kloubů a vidíte, jaké mají výsledky. Dá se pak usuzovat, zda je to po rodičích, nebo spíš získané. Jenže - u malých či středních psů se dysplazie obvykle nevyhodnocuje, zatímco u velkých psů spíše ano. U psů bez průkazu původu (bez ohledu na velikost) nepochybně není RTG kyčlí rodičů standard, když kolikrát ani nevíte, kdo ti rodiče jsou. Vyhodnocování RTG kyčlí je tedy běžné spíše u velkých psů s průkazem původu. I tato skutečnost může ovlivnit výsledky znaleckého zkoumání. Možná nebude dostatek vstupních informací. To je pak na zvážení konkrétních okolostí.

Otázka je, co s tím prakticky. Máte psa, který nemá komfortní život. Vy trávíte hodiny na veterině, takto jste si to taky nepředstavovala. Platíte hromadu peněz za vyšetření a léky a přemýšlíte, jak psovi ulevit.

Na skryté vady psa lze žádat slevu z kupní ceny. Seriózní chovatel vrátí část peněz nebo může nabídnout vrácení všech peněz, když mu vrátíte štěně. Některý chovatel nabídne štěně z dalšího vrhu. Mnoho lidí nechce štěně vrátit a na to mnoho neseriózních chovatelů vyloženě sází. Štěně vám přiroste k srdci, kdo ví, jak by chudák malej skončil… Je mi líto, že se oba trápíte. Ale snad bude tento příběh ponaučením pro ostatní – prověřovat chovatele, prověřovat rodiče kupovaných štěňat, chtít kupní smlouvu…

Naproti tomu je velmi problematické žádat proplacení veterinárních nákladů (nad rámec té první diagnostiky - než se doberete k tomu, v čem je problém).

Přesto, chovatele doporučuji kontaktovat písemně a (s ohledem na to, že už máte psa téměř dva roky) bych na vašem místě žádala slevu z kupní ceny.

Rozhodně platí, že pokud se vyskytne zdravotní problém, je nezbytné chovatele informovat bez zbytečného odkladu. Ti opravdu zodpovědní chovatelé chtějí vědět, v čem je problém, co se stalo, zda tomu mohou příště předejít. Ti nezodpovědní vám budou tvrdit, že si za to můžete sami - psa špatně krmíte, přetěžujete a kdesi cosi (i když - ono ani to se nedá vyloučit, lidi mohou v blažené nevědomosti opravdu svým zvířatům škodit). Jenže pouze otevřenost může přispět ke kvalitě chovu.

PS:

Pes je živý tvor, chovatel při sebelepší péči a výběru rodičů nemusí mít všechna štěňata dokonalá. Ale je rozdíl, zda jde o vadu, která vznikla i přes vynaloženou odbornou péči a znalosti chovatele, nebo je to vada, která vznikla, vzniká a bude vznikat proto, že „chovatel“ hledí na barvu nebo jinou blbost a nikoli na zdraví štěňat, která produkuje.

Článek vyšel v Právní poradně časopisu Psí sporty v roce 2022, doplněno a upraveno pro zverino.cz.

Předplatné časopisu Psí sporty zaručí, že budete v kynologickém obraze!