Čivava

Čivava (FCI č. 218, skupina 9 – společenská a doprovodná plemena) je nejmenší plemeno psa na světě a zároveň jedno plemeno, které se oficiálně chová ve více rázech. Tato stránka je rozcestník pro celé plemeno – samotné rázy mají vlastní podrobné stránky. Hlavním rozlišovacím znakem je délka a kvalita srsti. Dlouhosrstá čivava má jemnou, delší srst, která je hladká nebo mírně zvlněná, s typickými prapory (třásněmi) na uších, výrazným límcem kolem krku, péřovým ocasem a osrstěnými končetinami. Krátkosrstá (hladkosrstá) čivava má krátkou, lesklou, hustou a přiléhavou srst rovnoměrně rozloženou po těle. Mimo délku srsti jde o totéž plemeno se shodným tělesným rámcem, povahou i péčí o zdraví. Plemeno pochází z Mexika a je pojmenováno po největším mexickém státě Chihuahua. Pro detaily o konkrétním rázu pokračujte na příslušnou stránku rázu.

Čivava je drobné, kompaktní plemeno s charakteristickou jablkovitou (apple head) hlavou, velkýma vztyčenýma ušima a kulatýma, výraznýma očima. FCI standard 218 definuje plemeno především hmotností, nikoli výškou – ideální váha je v rozmezí 1,5 až 3 kg, s horní hranicí 3 kg. Kohoutková výška se orientačně pohybuje kolem 15 až 23 cm a u obou pohlaví je obdobná. Tělo je o něco delší než vysoké, hřbet pevný. Povahově je čivava temperamentní, ostražitá, sebevědomá a silně fixovaná na svého člověka; bývá rezervovaná až nedůvěřivá k cizím lidem. Mezi rázy nejsou významné povahové rozdíly – obě varianty sdílejí stejnou živost a vyžadují důslednou socializaci. Vzhledem k drobnému rámci je nutná opatrnost při manipulaci a kontaktu s většími psy a malými dětmi.

Péče se mezi rázy liší především v náročnosti na srst. Krátkosrstá čivava vyžaduje jen občasné kartáčování a otření vlhkou rukavicí. Dlouhosrstá čivava potřebuje pravidelné kartáčování praporů, límce a ocasu k zamezení zacuchání. Oba rázy jsou citlivé na chlad – v zimě se doporučuje obleček. Klíčová je zubní hygiena, protože plemeno je náchylné k usazování zubního kamene a předčasné ztrátě zubů. Pozor na překrmování a obezitu při drobném rámci. Pohyb postačí mírný, plemeno se uplatní i v bytě.

Čivava je při zodpovědném chovu a péči poměrně dlouhověká (orientačně 12 až 18 let), ale nese několik plemenných rizik společných oběma rázům. Patří sem neuzavřená fontanela (molera) jako měkké místo na temeni, hydrocefalus, luxace pately (vykloubení čéšky), zubní problémy a předčasná ztráta zubů, kolaps průdušnice a srdeční vady. Doporučuje se veterinární vyšetření čéšek a srdce, kontrola moležity u štěňat a u chovných jedinců příslušná vyšetření. Pozor na hypoglykémii u drobných štěňat. Vždy vybírejte chovatele provádějícího zdravotní testy.

Čivava je inteligentní a učenlivá, ale i tvrdohlavá a citlivá; reaguje nejlépe na klidný, pozitivní a důsledný výcvik s drobnými pamlsky. Mezi rázy nejsou výcvikové rozdíly. Důležitá je včasná a důkladná socializace, aby se předešlo přehnané ostražitosti a nadměrnému štěkání vůči cizím lidem a psům. Kvůli drobnému vzrůstu majitelé často nevědomky tolerují nežádoucí chování (tzv. small dog syndrom) – i malého psa je třeba vést s pravidly. Nácvik klidu, přivolání a tolerance manipulace se vyplatí od štěněte.